Můj deník

Co je "Můj deník" a k čemu slouží? 

To se dozvíš zde.


14.6.2024

Nedávej lidem víc své pozornosti a energie a pozornosti než tolik, co dávají oni tobě!🙏🏻

Často si můžeme myslet, že když tomu dáme ještě víc, uděláme ještě víc, že pak to třeba daný člověk začne vracet. 😳
V tomto případě je většinou opak pravdou. A my se pak ocitneme v situaci, kdy jen dáváme a dáváme a nedostáváme nic zpátky.
Najdi v tom zdravý balanc!



12.6.2024

Uvědomit si toto vše dříve, neztratila bych tolik času plácáním se v obavách - ze selhání, co tomu kdo řekne, jestli si to můžu dovolit a mnoho dalších…


New York a Times Square ze střechy auta :-)

7.6.2024

Čas na změnu!

Je na čase rozloučit se s psanou formou deníčku a přejít na Reels. Občas je potřeba změna, a já jsem zjistila, že mi psaná forma deníku, který většinou sdílím s fotkou, nevyhovuje. Jsem totiž více fanouškem mluveného slova. Věřím, že to bude fungovat ještě lépe. 

Na mých webových stránkách deník zůstává, ale také ve formě krátkých videí. 

Přeji vám krásný večer a dobrou noc! 😊


1.6.2024

 Kolikrát se ti stalo, že ses díval/a na film a nejen, že tě dojal, ale dokázal v tobě vyvolat pocity - strachu, štěstí, bolesti, zklamání?

Vsadím se, že to znáš! Ale proč se nás některé příběhy / filmy tolik dotýkají? Jak je možné, že v nás cizí příběh dokáže vyvolat tolik emocí? Někdy nás opravdu emočně zasáhne… Proč?

Protože máme vlastní zkušenost a ten příběh, který sledujeme na plátně, v televizi nám jen oživí vzpomínku. Jenže pokaždé, když si vzpomeneme na nějakou událost, tak náš mozek nerozpozná, že jsme zrovna v minulosti a okamžitě v nás vyvolá tu stejnou emoci, jako jsme cítili kdysi. Převede jí do přítomného okamžiku - ať je to bolest, láska, štěstí, zklamání, ztráta, výhra, prohra! Je to tu! Znovu! A čím živější vzpomínku máme, tím intenzivnější emoce jsou! Proto i tady platí, že čas léčí, rány se zahojí. 👀🫶🏼

Když se v tom nezačneme utápět, tak to netrvá dlouho. Taková malá emoční bouřka, která se rychle přežene, když ji nedáme nad námi moc! ⚡️
A to je taky přesně to, co způsobilo, že mi začaly ztékat slzy po tváři 😢 v letadle s dalšími tipuji 370 cestujícími.

Film, který tomu pomohl se jmenuje "ANYONE BUT YOU" a opravdu se v něm promítají všechny možné emoce. 🌪️


31.5.2024

Zaseklá v Curychu! Dnes jsem si vyzkoušela, jak s klidem umím řešit nenadálé situace!

V nedávném podcastu jsem mluvila o tom, jak jsem se dřív bála cestovat, protože jsem měla strach, že nestihnu navazující letadlo apod. Dnes jsem si to zažila na vlastní kůži. První letadlo bylo zpožděné už když jsem přijela na letiště, ale jen o 20 minut, takže jsem si říkala, že hodinka a kousek na přestup v Curychu úplně stačí. Jenže pak, když jsme už seděli v letadle, nemohli jsme kvůli bouřce vzlétnout, a tak se odlet z původních 14:55 přesunul nakonec na 16:35. Stále jsem ale věřila, že navazující letadlo počká.

Slečna vedle mě (Bibi) letěla poprvé a byla vystresovaná jako blázen, což mi připomnělo, jak jsem byla poprvé vystresovaná já.
Při přistávání v Curychu už přišla zpráva od letecké společnosti: "Váš navazující let odlétá podle plánu, vaše letenky byly přebookované na zítřejší let v 10 hodin. Jako kompenzaci nabízíme noc v hotelu zdarma." Nešetřili na nás a tak jsme skončili v Hiltonu, na což si vůbec nestěžuji.
Nicméně, Bibi byla dost vystresovaná, nemohla najít kufr, a tak jsem jí pomohla vše v klidu vyřešit, vykomunikovat a snažila jsem se, aby se cítila v pohodě, že je to OK, vše vyřešíme. Po skoro dvou hodinách komunikace se všemi možnými zaměstnanci se nám podařilo kufr dohledat, vše dobře dopadlo a odjely jsme na hotel, kde jsme si daly výbornou večeři. A pak už mě čekaly jen samé příjemné věci.

Vlastně jsem si dnes vyzkoušela vyřešit vše, čeho bych se dřív ještě obávala a co víc ještě jsem mohla být nápomocná v situaci, která pro Bibi byla velmi stresující. Úplně sobecky musím říct, že kdybych letěla tenkrát já poprvé a stalo by se mi něco takového, chtěla bych potkat někoho, jako jsem já. A to mě moc těší, jaký kus cesty jsem ušla! Takže do Ameriky odlet zítra v 10 hodin a už to snad vše klapne, jak má!


29.5.2024

Dnes mi přišel e-mail, který s vámi chci sdílet! Protože přesně tohle je ta chvíle, kdy jsem ho s úsměvem četla.

Milá Sylvie,
dnes je to přesně rok od začátku naší spolupráce a já jsem si to zrovna včera chtěla nějak v sobě zrekapitulovat. Když jsem ti poprvé volala, byla jsem úplně na dně, nevěděla jsem, co se životem, nebavil mě. Díky našim koučovacím sezením jsem krok po kroku šla dál a udělala obrovské pokroky! Našla jsem, co mě baví, změnila jsem práci, dokonce ukončila i vztah, který mě vyčerpával, a to vše s tvou podporou a úžasnou schopností provádět mě celým procesem! V mém životě se odehrálo tolik pozitivního – cítím se šťastnější, sebevědomější a plná energie.
Moc si naši společnou cestu užívám a jsem ráda, že se naše cesty spojily a já mohla vyrůst v osobu, kterou jsem vždy chtěla být! Mám tě ráda a těším se na naše další setkání. V.


❤️ A PŘESNĚ PROTO SVOU PRÁCI ABSOLUTNĚ ZBOŽŇUJU 
❤️

Díky Veru!


28.5.2024

Naučme se respektovat a přijmout, co k nám patří a co naopak ne!


28.5.2024

Tak tohle se opravdu nepovedlo! Co teď s tím?

Bylo mi 20 a měla jsem na noze jen malý decentní ornament, jenže tenkrát začalo být módním hitem barevné větší tetování. Nechala jsem se ukecat, že bych takové určitě měla mít. Přišlo mi to jako dobrý nápad. Takže jsem velmi nerozvážně navštívila tatéra, který se toho velmi rád ujal. Vybrali jsme tetování, které mělo být jen decentní, ale větší a barevné. S důvěrou jsem se tedy odevzdala do jeho rukou.

Po zhruba půl hodině jsem se začala velmi děsit, protože jsem už viděla, že to je průšvih jako blázen. Chtěla jsem ho zastavit, že to stačí, aby se to dalo ještě nějak zachránit, ale bohužel mě neposlechl a přesvědčoval mě, že to bude top. Tenkrát jsem opravdu nebyla natolik sebevědomá, abych se prostě zvedla a zastavila celý proces, takže jsem se snažila to vydržet! Třeba to nebude tak zlé! Jenže bylo...

Vydržela jsem, zaplatila jsem, odešla jsem, a pak jsem dalších šest týdnů jen brečela a při pohledu na své nové tetování mi fakt nebylo dobře. Od té doby jsem začala zjišťovat, jak se toho zbavit, určitě existuje nějaký laser, který to dokáže odstranit. Jenže v roce 2011 jsem se všude setkávala jen s odpovědí typu: "Černé tetování není problém odstranit, ale červená a zelená to je velký problém". Čekala jsem vlastně deset let, než někdo vymyslel laser, který umí odstranit i tyto barvy. Dnes už je to konečně možné, už by to měli umět, ale výsledek dopředu stejně nikdo nezaručí! Aktuálně jednám s klinikou v Praze, která by si mě vzala do péče a postupně mě zkusila této hrůzy zbavit. Bude to stát hodně peněz, hodně bolesti, ale jestli je šance na to, aby to zmizelo, tak to stoprocentně hodlám podstoupit!

Dnes už při pohledu na tetování sice nebrečím, občas i vyrazím ven a nechám ho tak, jak je. Snažím se s tím srovnat, ale po většinu času volím spíše dlouhé šaty nebo ho aspoň zakrývám. Nesnáším ho. Stále ale věřím, že se mi povede se ho zbavit.


27.5.2024

Co k nám v životě patří a co ne?

O tom bych dnes mohla velmi ironicky vyprávět. Naskytla se mi příležitost, kdy jsem mohla mít zpět věc, na které mi dříve záleželo. Dokonce jsem udělala i všechny potřebné kroky k tomu, abych návrat této věci do mého života co nejvíce ulehčila... Jenže...

Okolo celé této záležitosti mě přepadaly velmi časté pochybnosti! Co když to zase nedopadne? Co když to není dobrá volba? Co když... A milion otazníků... Jednou jsem se už v této věci zklamala a nebylo příjemné to nahonem řešit jinak! A přesto jsem se málem znovu nachytala... Já sama sebe na svou vlastní slepotu a chtíč po něčem, co ke mně evidentně nepatří!

Jsem přesvědčená, že my všichni někde hluboko uvnitř víme, co je pro nás dobré a co nikoliv! I já jsem to podvědomě věděla velmi dobře, ale když jsem byla tak omezená, že jsem koukala jen dopředu a na očích měla klapky, prostě přišla situace, která mi jasně ukázala, že to fakt není dobrý nápad!
Tisíc mávajících vlajek před mým obličejem, které jsem se snažila ignorovat. A právě proto se musela vyhrotit situace, která mi tak jasně ukázala, že jasně NE!

Nakonec jsem se tedy rozhodla, že návrat této věci do mého života je příliš velkým rizikem a komplikací, která není vítána, a tak jsem tuto otázku uzavřela. I když mě to trošku mrzí, vím, že jsou prostě věci, které za to nestojí, a tohle je jedna z nich!
Kde všude převládá náš chtíč nad selským rozumem?


26.5.2024

O kolik zážitků se člověk připraví, když jedná z pozice strachu?

Dnes jsem velmi hrdá matka! Kuba má (měl) obrovský strach z výšek, takže když jsme přišli s nápadem, že zkusíme SkyWalk a SkyBridge, čekala jsem, že to bude problém! Ale on to pojal jako výzvu a absolutně se hecnul a zvládl to na jedničku! Nakonec nejlepší tečka výletu pro mě, když se ke mně rozeběhl a řekl, že to byl nejlepší výlet za poslední dobu! Úžasný! 🔝❤️

Trochu mi to připomnělo sebe, když jsem se bála poprvé letět sama do Ameriky, jaký strach jsem měla… Jak jsem dvakrát nenastoupila do letadla a na gatu se na letišti otočila a jela domů. Ale taky to, že jsem to taky překonala..ale tuhle story si nechám do zítřejší epizody podcastu!

Hezký zbytek neděle!

Užijte hokej, snad klapne zlatá! 


24.5.2024

Den plný emocí !

Co chci dnes říct je snad jen to, že jsem ráda, že jsem si dnes dovolila projevit svou emoční - dojatou - láskyplnou- spontánní- citlivou stránku! Bylo úžasné přepadnout Jitku a vidět to dojetí a radost v jejich očích ❤️ I slzička mi ukápla. (video na Instagramu)

Dávám si osobní challange a to, že tuto stránku zkusím zakomponovat do běžného denního života. Step by step… Protože to je vlastně nakonec FAJN prožívat emoce 🤭
Pro dnešek odkládám telefon a jdu si pustit nějakou velkou romanťárnu ať to ještě podpořím ❤️😅
Hezký víkend všem a zase v pondělí.


23.5.2024

Miluji dny, jako ten dnešní !

A to nejen proto, že jsem dokončila věci jako texty na web, e-maily a strukturu on-line kurzu, které jsem úspěšně odkládala ze včera na zítra. Došla konečně na HEAT do @beinsportcentrum , který byl jako vždy top! Ale taky proto, že kam jsem dnes přišla byli všichni milý a usměvavý! 😍

Já chci, aby každý den byl jako ten dnešní! Abych potkávala jen lidi, kteří jedou na stejné vlně, usmívají se, jsou výřečný a přátelský.

Většinu času tomu tak je, nemám ve svém okolí moc bručounů, ale dnešek byl ještě výjimečnější než obvykle! 😋
Na fotce už je vidět jen má spokojenost, kdy jsme si šly s @jitkaseckova hned po cvičení doplnit kalorie. 


22.5.2024

Taky se vám stává, že v zimě máte TOP formu a před létem je to vše najednou v pr.... ? 

Je to záhada, která se opakuje každý rok. V zimě, kdy jsme nabalení ve svetrech a kabátech, máme TOP formu. A pak přijde jaro, začne se oteplovat a najednou... je to v pr... Jak je to možné?

V zimě je jednodušší držet se tréninkového plánu. Venku fouká ledový vítr, je kosa a tak se rádi schováme do posilovny. Co lepšího dělat než zvedat činky? Navíc se můžeme více soustředit na trénink, aniž bychom řešili, jak vypadáme v plavkách. Žádný tlak.

Pak ale přijde jaro. Slunce, první teplé dny, venkovní akce, grilovačky a zahradní párty a to už se nám do fitka moc nechce. Ten paradox, že máme skvělou formu v zimě, kdy ji nikdo nevidí, a před létem, kdy ji ukazujeme, je to pryč, no není to  k smíchu i k pláči zároveň?

Je to nějaká zvláštní forma ironie? V zimě se cítíme skvěle, ale skrýváme to pod několika vrstvami oblečení. A když bychom měli být připraveni na plavky, naše forma je fuč. 

Ještě se to dá ale dohnat, takže nezoufejme. Já osobně vracím do svého programu fitko, běh, brusle, chůzi a ubírám na KFC, na langoších a zmrzlině. 

Je tu někdo, kdo se potřebuje též hodit zpět do formy? Pojďme cvičit společně. Pondělí, středa, pátek ideálně. 

*fotka je pochopitelně z ledna :D*


21.5.2024

Kdy je ve hře EGO a kdy naše osobní HRANICE?

Všichni víme, že EGO někdy dokáže být silnější než my. Možná nám někdo řekl nebo udělal něco, co nás urazilo, a naše ego vstoupilo do hry. Začali jsme se urážet, vracet stejnou mincí, možná jsme si i říkali, co si to k nám druhý člověk sakra vůbec dovolí…

Problém je v tom, že když jednáme z pozice uraženého ega, nikdy to nepřinese nic dobrého. Naopak se tím často situace velmi vyhrotí a to nakonec není vůbec potřeba. Často čekáme, že druhý člověk pochopí, že to přehnal, vždyť je to jasné, ale on to vůbec nemusí vědět!

Jenže jak to řešit jinak?

Pojďme naše ego dát na chvilku stranou a soustředit se na naše osobní hranice.

Když máme zdravě nastavené osobní hranice, není potřeba do hry zapojovat ego. Prostě víme, kde naše hranice začíná a kde končí a když je něco za naší hranicí, můžeme to komunikovat. A co víc, můžeme to komunikovat úplně v klidu, bez urážek, bez toho, aniž bychom si to brali osobně.

Pojďme si představit situaci, kdy se k nám někdo chová tak, že se v tom cítíme nekomfortně. Jedná s námi způsobem, který se nám nelíbí.

Z pozice ega by to mohlo vypadat asi tak, že bychom pronesli něco ve smyslu: "Hele, takhle ne, takhle se mnou jednat nebudeš." Nebo bychom neřekli nic a stáhli bychom se. Ať si druhý člověk pochopí sám, že nás urazil.

Z pozice zdravě nastavených osobních hranic by to vypadalo asi tak, že bychom druhému člověku řekli: "Necítím se dobře v této situaci, jsem z toho zmatená a nevím, jak to chápat. Když děláš XY, mám pocit, že mě zesměšňuješ, že zlehčuješ moje názory a pro mě je toto chování nepřijatelné. Jestli máš něco na srdci a chceš se mnou o tom mluvit, moc ráda si to vyslechnu, ale pojďme se o tom pobavit otevřeně v klidu a tak, abychom se v tom oba cítili v pohodě."

Vnímáš ten rozdíl? Takže příště, až se ti taková situace stane, zkus dát ego stranou, zaměř se na to, proč se necítíš v pohodě, a vykomunikuj, kde byla tvoje hranice překročena.


20.5.2024

Jak snadno se někdy necháme rozhodit?

Někdy stačí jen jedna věta, kterou nevíme, jak si vyložit, a máme hlavu plnou myšlenek celý den. Ideální by bylo si ji nechat objasnit, zeptat se, ale někdy je naše ego prostě větší než my sami… 

Někdy to však vůbec není o egu, ale o tom, že můžeme ztratit chuť se pouštět do něčeho, co v nás vyvolává velmi smíšené pocity, protože je to pro nás nečitelné, nekomfortní.Občas se takovým situacím cíleně vyhýbáme, protože nevíme, jaké reakce můžeme očekávat, a to nás může "paralyzovat".

Možná si stačí uvědomit, že kladení otázek a žádost o objasnění není projevem slabosti, ale naopak snahou o porozumění a zlepšení komunikace. Často je to právě náš vnitřní strach z odmítnutí nebo nepochopení, co nám brání v tom, abychom se pustili do takových rozhovorů. Když se ale odvážíme překonat tuto bariéru, často zjistíme, že situace nejsou tak složité, jak se nám na první pohled zdály. 💪🏻
Jsem dnes už unavená, je chvilku před půlnocí, takže si téma EGO VS HRANICE nechám na zítra.


17.-19.5.2024

Že smích prodlužuje život? To nevím, ale jistojistě je s ním život daleko hezčí!

Dnes rozdávám úsměvy na všechny strany, ale nebylo tomu tak vždycky. Byly doby, kdy se na mé tváři upřímný úsměv objevil zřídka. Trápila jsem se, byla jsem plná pochybností a to opravdu není stav, kdy by člověk mohl rozdávat upřímné úsměvy na počkání!

Dnes je pro mě smích denní součástí života a já přemýšlím, kdy se to změnilo. Proč jsem se vlastně dřív sama v sobě tak trápila? A uvědomila jsem si jednu věc: když jsme ve správné společnosti, ve správném prostředí, je velice jednoduché a přirozené, že se cítíme šťastní, že nás naplňuje společně strávený čas a užíváme si ho.

Dnes mám kolem sebe naprosto úžasné přátele, se kterými se smějeme celé dny. Důvod? Prostě nám je společně dobře, bavíme se. A to úplně stačí!

Jenže někdy možná tápeme v tom, kdo je pro nás správný člověk a správné prostředí, stejně jako jsem tápala kdysi já. Byla jsem totiž přesvědčená, že ne vždy je člověku do smíchu, i když je obklopen správnými lidmi. Nevěděla jsem, jak s tím pracovat, než se ke mně dostala skvělá technika, která mi pomohla pochopit, co je pro mě správné prostředí a správní lidé. A já s vámi chci dnes sdílet, co jsem se z toho naučila.


Kdo je správný člověk pro nás? A to jak v přátelské rovině, tak ve vztahové? 

Ten, se kterým se cítíme sami sebou. Ten, se kterým si nemusíme na nic hrát. Ten, který nás podpoří, když nám není dobře. Ten, který je k nám upřímný. Ten, se kterým dokážeme mluvit o všem. Ten, se kterým se cítíme dobře. Ten, se kterým nás naplňuje trávit čas. Ten, který nás dobíjí pozitivní energií. Ten na kterého se můžeme spolehnout.

Kdo pro nás naopak správný člověk není? 

Ten, se kterým se cítíme, že musíme chodit po špičkách. Ten, kterému se bojíme říct svůj názor nebo své obavy. Ten, kdo v nás vyvolává pochybnosti. Ten, se kterým přemýšlíme, co můžeme a co nemůžeme říct. Ten, se kterým se cítíme úzkostně. Ten, který nás vyčerpává. Ten, co vytváří dramata. A především ten, který nám přidělává vrásky a bere ten nádherný úsměv z naší tváře!


A to je taky odpověď na otázku, jak si zachovat úsměv na tváři!


16.5.2024

Tip #1 pro zvednutí nálady a sebevědomí?

Všimly jste si někdy, že to, jak se oblékneme, zda se upravíme nebo ne, má obrovský vliv na naši náladu? U mě je to ABSOLUTNÍ pravda! Jsou dny, kdy se mi ani nechce z pyžama... Dokonce se mi několikrát stalo, že jsem ještě ve dvě odpoledne seděla u počítače a dělala administrativní věci v pyžamu. Abych pravdu řekla, necítila jsem se u toho moc dobře, a tak se ani kreativní mód nedostavil v takové míře, jak jsem si představovala. Jasně, že večer sedím doma u televize v legínách a vytahané mikině, je to pohodlné. Ale pro to, abych mohla tvořit a cítila se skvěle, se potřebuji trochu "vyfiknout". Je to pro mě taková okamžitá změna energie. Zvedne se mi sebevědomí, tvořím lépe, cítím se lépe.

Navíc... Stalo se vám už někdy, že zrovna když jste šly se psem nebo na rychlý nákup v teplákách, potkaly jste všechny, které jste potkat nechtěly? Mně se to stalo a od té doby se snažím vždy upravit, než někam vyjdu. Nejde o to, co si řekne druhý člověk. Jde o to, jak se my cítíme. A když se vžijete do situace, kdy někoho potkáte a necítíte se ve formě, tak budete jednat i působit nesebevědomě. Raději byste možná rychle přešly silnici nebo se schovaly za regálem. Na druhou stranu, když ve stejné situaci potkáte někoho a cítíte se dobře, budete vystupovat v pohodě a sebevědomě. Pak nemusíte celý den přemýšlet nad tím, jak nepříjemná situace to byla.

Point může vypadat velmi povrchně, ale není. Nejde o náš vnější vzhled, jde o náš pocit! Jsou samozřejmě i ženy, které se klidně budou cítit sebevědomě neupravené a v teplákách, já bohužel do této skupiny nepatřím. 

Stala se vám někdy podobná situace? Jak jste jí zvládly?


15.5.2024

Co když nejlepší řešení je nechat to plynout?

To je myšlenka, s kterou si pohrávám již nějakou dobu. Očekávání, lpění na výsledku. Jenže... Pak jsem si připomněla, že někdy je prostě nejlepší nechat věci plynout. Protože někdy se opravdu můžou vyřešit v náš prospěch a my to nemusíme tlačit na sílu. Někdy dokonce předčí naše původní očekávání.

Věřím, že to, co k nám patří, si k nám cestu najde. Ať je to věc, situace, příležitost, dokonce i zvíře nebo člověk. Někdy to třeba může i vypadat, že nám "to" prostě nebylo souzené, když o to přijdeme, ale ono se to k nám v naprosto nečekanou chvíli vrátí.

Nemusíme se za ničím neustále honit. A tím neříkám, že má člověk sedět doma na gauči a čekat až se to stane. Pokud v životě něco chceme, je jasné, že musíme podniknout akční kroky. Když chci zhubnout, tak změním stravu, zajdu do fitka. Nezhubnu tak, že budu sedět na gauči a přát si být o 5 kg lehčí... A ono se to zázračně stane. Když chci milionový business, tak musím mít dobrý nápad, business plán apod. Když pro to nic neudělám, samo se to nevytvoří.

Zastavme se občas, zpomalme, místo toho "to urvat" zvolněme. Protože pod tlakem, ať už takovým, co jsme si na sebe vyvinuli my sami, nebo ho na nás vyvíjí někdo jiný, nemáme možnost vidět i jiné cesty.

Takže, až se příště ocitnete pod tlakem a budete mít pocit, že musíte něco za každou cenu dosáhnout, zkuste si vzpomenout na to, že někdy je nejlepší jen zpomalit a nechat věci plynout. Dejte si prostor, abyste viděli všechny možnosti a dovolte životu, aby vám ukázal svou vlastní cestu. Věřte, že co je pro vás správné, si k vám cestu najde.

Důvěřujte procesu, věřte sami sobě a nezapomeňte se občas zastavit a užívat si cestu. Ne vždy je nutné vše kontrolovat – někdy je nejlepší věci prostě nechat být.


13.5.2024

Nastal čas... 

Je 23:23 a já jsem si zrovna vzpomněla, že jsem dneska ještě nenapsala deník. 

Jsem právě hluboce ponořena do dokončení tvorby, kterou jsem dlouho odkládala. Ale přišel správný čas. Rozhodla jsem se, že na pár dní odložím prokrastinaci stranou a dodělám to, na čem jsem několik měsíců pracovala. 

Zítra bude spuštěn předprodej online kurzu, který vypustím do světa 20.5.2024 !

Proč sebevědomí jako téma? 

To vše a mnohem víc se dozvíš v zítřejším deníku! 

Dnes se nehodlám moc rozepisovat, snažím se dopilovat poslední detaily online kurzu, aby jste z něho vytěžili absolutní maximum!


12.5.2024

Všem maminkám přeji krásný Den Matek ! 

Dnešní deník bych chtěla věnovat všem maminkám včetně sebe. Všechny se shodneme na tom, že být maminkou je úžasné! Bezpodmínečná láska, kterou máme my k našim dětem a oni k nám! Radost, kterou nám naše děti dělají, pokroky, které dělají. Všechno tohle je krásným darem, který si můžeme užívat plnými doušky.

Čas od času se ale dostaví také druhá stránka rodičovství, jako je frustrace, vyčerpání. A i to je v pořádku. Mně můj chlapec dává pořádně zabrat. Je to dílo. Dokáže mě (a nejen mě) pořádně zvednout ze židle... Někdy dokonce zoufalstvím a vyčerpáním brečím zavřená v koupelně a mám pocit, že už nemůžu, že to nezvládám. Pak přijdou zase světlé dny, můj syn se na mě směje, je milý, objímá mě a já vím, že bych neměnila za nic na světě.

A právě proto, že rodičovství má dvě stránky, jak tu krásnou, tak někdy tu méně krásnou, tak vás všechny maminky včetně sebe chci povzbudit, pomyslně pohladit na duši a popřát vám KRÁSNÝ DEN MATEK! 

Dnes jsem dostala ten nejkrásnější dárek od Kubíka (viz druhé foto)! To si nechám 100% zalaminovat a chci se na to dívat každý den!


11.5.2024

Princ na bílém koni? Zachránce? Nebo iluze? 

Dnešní den byl jako horská dráha plná emocí, a tak jsem si vyhradila čas na "ohnivou" relaxaci. Sice nemám vlastní krb, ale moje oblíbená televize předvádí slušný výkon. A jak tady tak sedím a koukám do plamenů a poslouchám můj oblíbený zvuk praskajících polínek, tak mě napadá hned několik věcí.

Chtěla bych vás dnes vzít zpátky v čase, kdy se sedávalo u ohně a povídaly se inspirativní příběhy. Já bych si dnes dovolila vám jeden říct.

Byla jednou žena, která si moc nevěřila a neměla se ani moc ráda. Přišlo jí, že nikam nepatří, že nikam nezapadá, že je trochu mimo škatulky. Nechala si namluvit, že není dost dobrá, že nikdy nic nedokáže, že nemůže být vidět a že se vždycky bude muset schovat za někoho silnějšího, úspěšnějšího. Že až se někdo takový objeví, zachránce na bílém koni, pak bude šťastná.

Jenže mělo to jeden háček, s tímto přístupem viděla prince na bílém koni v každém, kdo projevil zájem nebo jí obdaroval vlídným slovem. Její hladové srdce tak moc toužilo po lásce, že i malý kousek tohoto pocitu jí stačil.

Jak si asi dokážete představit, její štěstí záleželo vždy na někom jiném. Vkládala svůj život do rukou jiných lidí. Což nebylo pochopitelně moc rozumné ani šťastné rozhodnutí. Protože jí toto štěstí mohl kdykoliv kdokoliv odebrat.

Až se jednoho dne její princ na bílém koni rozhodl, že by raději líbal žáby po světě a zkoušel své štěstí i jinde. Sesypal se jí svět. Prošla velmi těžkým emočním i psychickém období, které ale bylo spíš takovým jejím wake-up callem.

Dala se dohromady, začala na sobě aktivně pracovat a uvědomila si, že musí se sebou a svým životem něco udělat. Vytvořit si pro sebe život, který bude milovat a který bude vyhovující pro ní, nehledě na někoho dalšího. Že už nikdy nechce zažít podobný pád.

Zůstala sama a tvrdě na sobě pracovala. Vytvořila si život, který začala milovat. Začala se bavit, začala dělat věci, které milovala. Konečně poznala, jaké to je být spokojená sama se sebou, našla svůj směr a s klidem na duši chodí večer spát.

Dnes už totiž ví, že princ na bílem koni na kterého čekala, byla ONA SAMA!

Poučení z tohoto příběhu? Možná to, že štěstí a sebejistota jsou vždycky uvnitř nás, ne v někom jiném nebo v externích událostech. A možná také to, že někdy musíme projít temnotou, abychom našli světlo.

Kde všude vkládáš své štěstí do rukou jiných lidí? Miluješ svůj život takový, jaký je? 


10.5.2024

Dnes si dávám pauzičku.

Dnešní den byl poměrně produktivní. Schůzka s klientem, pak oběd s přáteli. Web, trénink, pejsci. Lítala jsem sem a tam.

Odpoledne jsem si ale udělala volné, abych měla čas na syna, pejsky a strávili jsme ho celé na zahradě. ☀️

Večer ve znamení MS v hokeji, které stále sledujeme🇨🇿 📺

Po včerejším hlubším tématu si dnes dopřávám "deníkovou pauzičku" a opravdu dnes jen takto zlehka.🙏🏻


9.5.2024

Ty? Ty jsi tvrďák!

Dnes jsem šla s tatínkem syna do školy na schůzku, když mi začal vyprávět o tom, co se děje ve světě. Já zprávy nečtu a nesleduji asi 10 let, nějak jsem neměla pocit, že bych z toho byla chytřejší či se cítila lépe, spíš naopak.

Začal mi vyprávět o tom, kolik dětí v poslední době umřelo. Že na nějaké spadla fotbalová brána, druhé přejelo auto... Říkám mu, neříkej mi to, víš, že to špatně snáším, jsem na tohle velmi citlivá. Co mě ale velmi zaskočilo, byla jeho odpověď: "Ty?" Doprovázené ironickým úsměvem. "Ty jsi tvrďák."

A v tu chvíli mi v hlavě seplo - No ty vogo, když si blízký člověk o mě myslí, že jsem taková ledová královna, a já vím, že nejsem... Jenže pak mi došlo, že jsem to už párkrát v životě slyšela, kde se teda stala "chyba"? Kdy jsem nasadila tuhle masku "ledové královny"? A proč jí vlastně stále nosím? I když dnes už spíš podvědomě nebo možná jako jakýsi ochranný systém.

Proč je vlastně někdy tak těžké dát najevo autentické emoce? Ať je to radost, smutek, naštvání, pláč či cokoliv jiného? Tyhle otázky mě provázely po celý zbytek dne.

Čeho se bojíme? Odmítnutí? Nepřijetí? Že budeme moc nebo naopak málo? A odkud tohle celý pramení? Každý z nás si hned vzpomene na několik momentů, kdy nám někdo řekl: Prosím tě, proč řveš, vždyť se ti nic neděje?! Jsi nějaká přecitlivělá, ne? Velký holky/kluci nebrečí. Ty seš hroznej cíťa. No jo, to seš celá/ý TY! 

A to se teď nebavím jen o tom, že by je člověk musel nutně slyšet od svých rodičů. Těch lidí, kteří na nás mají v životě vliv, je velká spousta. Naše rodina, učitelé, trenéři, naše první láska, naše první zklamání. 

Udělali jsme z toho závěr? Když ukážeme naši pravou tvář - můžeme být snadněji zranitelní?

Když se teď zeptám, jaké výroky ti utkvěly v paměti? Co se ti jako první vybaví? 

A co jsi naopak potřeboval/a slyšet? 


Není pro mě nic horšího než klasický small talk o počasí nebo obecná otázka typu "Jak se máš"? A proto se s vámi chci podělit o mé oblíbené otázky!

8.5.2024

Jak se máš? Co je nového? Uff, chceš tyto nudné otázky trochu opepřit? Čti dál…

Pro ty, které nebaví naprosto formální otázky typu "jak se máš? Co je nového?" apod., tu mám dnes pár otázek, které ti o člověku prozradí mnoho informací.

Otázky, které prolomí ledy a zároveň ti řeknou o člověku mnoho informací!

  1. Máš seznam přání, které by jsi chtěl/a zažít. Podařilo se ti už něco z toho splnit? 

    Tato otázka nám o člověku prozradí hodně. Zjistíme tak jestli je člověk dobrodružný, jaké jsou jeho sny. Mimo jiné taky jestli se jeho seznam aspoň trochu shoduje s tím naším.


  2. Je něco, co by jsi chtěl/a v tomto roce dosáhnout? 

    I tato otázka vypadá nevinně, ovšem se za ní skrývá vhled do povahy člověka. Jaké jsou jeho ambice? Kam míří?


  3. Kdyby jsi mohl/a ve svém telefonu nechat pouze 3 aplikace a všechny ostatní smazat, jaké by to byly? 

    Tato otázka nám ukáže, jaké jsou daného člověka priority. Kde tráví největší většinu svého času? Čtením zpráv? Investice? Nebo sociální sítě?


  4. Co by byla tvoje ideální práce, kdyby nezáleželo na penězích? 

    Tato otázka nám umožní nahlédnout do nitra člověka a zjistit, co ho opravdu naplňuje a co by dělal/a i bez ohledu na finanční odměnu. Prozradí nám jeho skryté vášně, zájmy a hodnoty.


  5. Kdyby jsi měl/a podcast, na jaké téma by byl? 

    Odpověď na tuto otázku nám odkryje oblasti zájmu daného člověka a to, co ho opravdu zajímá. Ukáže nám, jaké jsou jeho hlubší zájmy a případně i jeho expertíza v určitých oblastech.


  6. Jaký je tvůj nejšílenější cestovní zážitek? 

    Tato otázka nám poskytne vhled do osobnosti člověka a jeho odvahy. Zjistíme, jaké jsou jeho záliby, jaký je jeho přístup k novým věcem a jak dokáže zvládat neobvyklé situace.


  7. Jakou činnost děláš nejraději? 

    Odpověď na tuto otázku nám řekne, co člověka opravdu baví a co ho naplňuje. Zjistíme jeho preference v oblasti aktivit a zároveň i to, co ho motivuje a inspiruje.


  8. Je něco, co by sis přál/a, aby o tobě lidé věděli? 

    Tato otázka nám ukáže, jaký obraz si člověk přeje vybudovat ve společnosti. Zjistíme jeho hodnoty, aspirace a to, co je pro něj důležité sdělit ostatním lidem.


  9. Co považuješ za svůj největší úspěch v posledních měsících? 

    Odpověď na tuto otázku nám umožní nahlédnout do životních priorit člověka a zjistit, co ho momentálně motivuje a naplňuje. Prozradí nám jeho úspěchy, ale i to, co považuje za důležité.


  10. Jaké 3 slova by vystihly tvou osobnost? 

    Tato otázka nám poskytne klíčové charakteristiky osobnosti člověka. Zjistíme, jaký je jeho vnímání sama sebe a jak by se rád prezentoval světu.

Tyto otázky nejsou až tak hluboké, aby nad nimi musel člověk dlouhosáhle přemýšlet, ale prozradí nám o člověku velmi mnoho cenných informací!

A teď pozor! MÁM PRO VÁS VÝZVU! Vyber si jednu z výše uvedených otázek a odpověz na ní do komentáře!

Pojďme se trochu vzájemně povzbudit, možná i zamyslet nebo pobavit !

**Doporučuji se neptat na všechny otázky najednou** 


7.5.2024

Pokud máš plán B, dostatečně nevěříš plánu A!

Včera jsem vedla koučinkový hovor právě na toto téma. Bylo zajímavé, jak moc jsem tomu rozuměla, a slova, která jsem říkala svému klientovi, jsem kdysi říkala i sobě. Byly totiž doby, kdy jsem opravdu přemýšlela nad plánem B.

Když jsem začínala jako koučka, bylo to těžké. Neměla jsem klienty, ani léta zkušeností. Skeptické připomínky z okolí, že osobní kouč je nestabilní práce, mě naváděly na myšlenku, jestli bych opravdu neměla mít plán B. Nechat se zaměstnat a zůstat v "bezpečí".

Došlo mi, že si člověk vlastně podvědomě někdy podřezává vlastní větev. Protože, KDYŽ MY SAMI DOSTATEČNĚ NEVĚŘÍME NAŠEMU PLÁNU A, KDO JINÝ BY MĚL?

Kdo jiný než my sami by měl v nás věřit? V naše plány, vize a cíle?

Ano, plán B nám sice může dát pocit bezpečí, že máme nějaké "zadní vrátka", ale co nám to říká? Opravdu jsme pak ALL IN? Dáváme vše našemu plánu A?!

Pokud je tohle něco, s čím někdo z vás v sobě zápasí, tak jsou následující slova přímo pro tebe!

Dej vše do svého plánu A, do toho, co chceš dělat, co miluješ a co tě naplňuje. Láska k tomu, co děláš, spolu s vírou, že to dokážeš, je tvůj pohon. Tvoje palivo, které tě nakonec dovede přesně tam, kde máš být!

Přeji vám krásný zbytek dne!


Můj domov je pro mě oázou klidu a vnitřní pohody. Je to moje bezpečné místo, kde si mohu v klidu dobít své emoční baterky.

6.5.2024

Domov je moje nejoblíbenější místo na světě!

Všichni známe přísloví "Všude dobře, doma nejlíp", ale ne pro každého z nás to platí.

Prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme, hraje enormní roli v našem životě. Nevhodné prostředí nám může působit úzkost, špatnou náladu a frustraci. Naopak, když si vytvoříme to nejvhodnější prostředí, ve kterém se cítíme komfortně, máme lepší náladu a více energie.

Ideální prostředí může pro každého z nás znamenat něco jiného, a to je naprosto v pořádku. Každý z nás potřebuje jiné podmínky.

Kdo mě blíže zná, ví, že pro mě je velmi důležité mít prostředí, ve kterém žiji a pracuji, tedy můj domov, vždy čistý a organizovaný. Ano, se dvěma psy a synem vlastně neustále uklízím, ale pro mě je to taková forma meditace.

Dělá to pro mě dvě věci najednou. Za prvé, mám krásně čistý a voňavý domov, ve kterém se cítím báječně; to podporuje moji kreativitu a náladu. A za druhé, si při úklidu (neboli mé formě meditace) krásně vyčistím hlavu a srovnám si myšlenky.

Ne nadarmo se říká, že to, jaký "bordel" máme doma, je odrazem "bordelu" v naší hlavě.

Jak jsem již zmínila, pro každého z nás je vhodné prostředí něco jiného. Pro někoho může mít chaos pozitivní efekt, ale já do této skupiny bohužel nepatřím. Proto se loučím a jdu "meditovat".


Kde o sobě pochybuji? Čemu o sobě věřím? Co vše je jsem do těch brýlí dala já sama a co tam přidali ostatní?

5.5.2024

Slova mají moc, ale to, jestli nás dotknou, urazí nebo potěší, záleží pouze na tom, zda sami těmto slovům věříme.

Představ si situaci, kdy za tebou někdo přijde a bude ti říkat, že máš hrozně ošklivé modré boty, ale ty máš na sobě boty bílé. Budeš se cítit uražen? Věřím, že ne. Pravděpodobně si budeš myslet, že dotyčný buď trpí barvoslepostí, nebo má nějaký problém. Budeš celý den chodit a ujišťovat se, že ty boty jsou opravdu bílé a ne modré? Také si myslím, že ne.

Představ si v tomto stejném případě druhý scénář, že máš ve výše zmíněné situaci na očích modré brýle. Tyto brýle symbolizují "mlhu", která se tvoří z našich vlastních pochybností, o čem my sami pochybujeme. Bude ti přes tyto brýle jasné, že máš na sobě opravdu bílé boty? Znejistíš? Možná v tomto případě se opravdu budeš snažit zjistit, zda jsou ty boty skutečně bílé nebo modré. Přes brýle pochybností nevidíš jasně.

Tímto jednoduchým příkladem chci poukázat na to, že pokud nám někdo něco říká a my sami víme a věříme něčemu jinému, úplně nás to nerozhodí, netrápí.

Kdežto, když za námi přijde někdo a poukáže na něco, o čem sami pochybujeme, může se spustit obrovský kolotoč pochybností a to nás může to zasáhnout.

Stejně tak to ale funguje i v opačném případě. Pokud tě někdo chválí za něco, co si o sobě nemyslíš, čemu nevěříš nebudeš těmto slovům věřit, ačkoliv je člověk myslí vážně a upřímně.

Já jsem dnes sama vytáhla ze šuplíku jedny modré brýle a nasadila jsem si je, abych zjistila, co mi ukážou. Kde o sobě pochybuji? Čemu o sobě věřím? Co vše jsem do těch brýlí dala já sama a co tam přidali ostatní?

Když to totiž dokážeme konkrétně pojmenovat, můžeme s tím dál pracovat. Zítra se můžete těšit na mini workshop zdarma, jak s tím efektivně pracovat. Přeju vám krásnou dobrou noc.


Kašli na to, kdo si o tobě co myslí, jak u toho vypadáš. Dělej to, co tě baví, buď sama sebou a užívej si svoji unikátnost.

4.5.2024

"Hlavně si zachovat seriózní tvář" a nepoutat pozornost.

Dnes přichází příspěvek v netradiční hodinu a to hned po ránu. Jsem totiž stále plná emocí, dojmů a uvědomění.

Ještě před pár měsíci, když jsem někam vyrazila, našli byste mě pravděpodobně postávat převážně na baru, poměrně znuděnou. Moje nastavení totiž bylo: "Hlavně si zachovat seriózní tvář" a nepoutat pozornost. Ráda bych byla neviditelná.

Velmi jsem se hlídala, abych nepůsobila trapně, společensky unaveně nebo tak, že se dobře bavím. Nikdy jsem si vlastně žádnou akci tak nemohla pořádně užít, protože já sama jsem si nastavila v hlavě tyto limitace a přesvědčení, že takhle to má vypadat.

Před pár měsíci jsem ale byla s holkama na show v Praze, kde jsme se pak přesunuli do Duplexu. Stala se tam velmi zajímavá věc. Tím, že mě tam nikdo nezná, tak jsem zjistila, že tyto limity jsou pryč. Protančily jsme celou noc. Bylo mi jedno, kdo tam je nebo není, prostě jsme se chtěly bavit a tančit a to jsme taky dělaly. Bylo to totiž JEDNO! Nikdo mě tam přece nezná… A byl to jeden z nejlepších večerů, který jsem zažila. 😊🎉

To největší uvědomění ale přišlo potom. Uvědomila jsem si, že všechny tyto limity, že neumím a nemůžu tančit, že se nemůžu bavit, protože jak u toho asi vypadám, můžu změnit a stejně tak, jako jsem se bavila v Praze (kde mě nikdo nezná), se můžu bavit klidně i ve svém městě.

Přemýšlela jsem, jak tohoto nového nastavení můžu dosáhnout! Proč mě trápí, že tam, kde mě lidi znají, tak se musím chovat dle nějakého limitu, který jsem si vytvořila? Proč jsem si vlastně tento limit vůbec vytvořila? Protože jsem si už kdysi dávno nandala jakousi společenskou masku, která pro mě byla bezpečnější než mé autentické já. Bohužel jsem tuto masku nosila několik let.

Co mi z toho vyplynulo? Moje sebevědomí, to jak vnímám sama sebe nebylo úplně na vysoké úrovni. Takže plán byl jasný! Postupně budovat větší sebevědomí, sundávat kousek po kousku tuto masku, která mi nepasuje a začít fungovat ve svém autentickém já. Byla to klikatá cesta, ale nakonec se mi to podařilo.

Dnes je mi totiž jedno, kdo na mě kouká, kdo si co myslí, kdo mě jak vnímá, jestli u toho tancování vypadám dobře nebo trapně. Nehledám už svou hodnotu a ocenění u ostatních lidí. A to mi dává absolutní svobodu být JÁ, taková, jaká doopravdy jsem. A to je i ten point, co chci dnes vyzdvihnout. 😊🌟

Kašli na to, kdo si o tobě co myslí, jak u toho vypadáš. Dělej to, co tě baví, buď sama sebou a užívej si svoji unikátnost.

Nyní připravuji online kurz, který je přesně na toto téma zaměřen. Více informací najdeš na mém webu v sekci online kurzy. 😊🎓


3.5.2024

Dnes velmi stručně. Mám pocit, že zítra bude slohovka.

Velmi si vážím přátel, které okolo sebe mám. Dnes jsem měla od kamarádky naplánovanou oslavu narozenin. Vlastně mi dnes došlo, že je to poprvé, kdy mi někdo z mých přátel naplánoval a připravil oslavu.  Abych byla něco platná, nasáčkovala jsem se Monče aspoň na nákup, a to byla velká sranda. Když jsme vstoupili do obchodu, chvíli to vypadalo, že se zastavil čas. Lidi se na nás otočili a s otevřenou pusou zírali. To mě nikdy nepřestane bavit. 


Stačí pouze jeden člověk, který změnu udělá a druhý člověk se tomu okamžitě energeticky přizpůsobí.

2.5.2024

Vážně jeden úsměv dokáže změnit situaci? ANO!

Před pár dny jsem potkala člověka, kterého jsem nějakou dobu neviděla. Když jsme se po dlouhé době poprvé viděli před pár dny, bylo velmi znatelné, že ani jeden úplně nevíme, jak k tomu přistupovat. Značně a úspěšně jsme se oba snažili vyhýbat pohledem, panovala mezi námi zvláštní energie. Od posledního setkání jsem přemýšlela, jak tyto ledy prolomit. Až mě napadlo, že stačí změnit jen to, jak já k tomu přistupuji. Přenastavila jsem si sama v sobě energii vůči tomuto člověku a řekla si, že až se příště potkáme, tak místo nesmělého tichého pozdravu tam hodím úsměv a hlasitý sebevědomý pozdrav. A světe div se, dnes se to povedlo, a rázem byly ledy prolomeny a co víc, dokonce jsem dostala úsměv zpátky i s lehkou konverzací. Miluji tyto energetické změny, protože stačí pouze jeden člověk, který změnu udělá, sám v sobě, a ten druhý člověk se tomu okamžitě energeticky přizpůsobí. Kdybych toto znala před pár lety, měla bych o dost jednodušší život.


Kdo dnes jsi? Kdo dnes chceš být? Co chceš dnes vysílat do světa? Jak se chceš dneska cítit?

1.5.2024

Nebudu až moc vidět?

To byla moje první myšlenka, když jsem si na sebe oblékla tyto nádherné oranžové šaty. Úplně se v nich necítím, možná bych měla nejdříve trochu zhubnout boky, navíc to tetování na noze... toto mi běželo hlavou... naprosto kriticky jsem sama sebe hodnotila... A v tu chvíli jsem se na sebe podívala do zrcadla a začala se smát. Sylvie, co blbneš? Vždyť přeci dávno víš, že to není o tom, co máš na sobě, jakou to má barvu nebo jestli by se hodilo ještě kilo dolů. Je to jenom o tom, jak se rozhodneš. Kdo dnes jsi? Kdo dnes chceš být? Co chceš dnes vysílat do světa? Jak se chceš dneska cítit? Na chvilku jsem se zastavila, zavřela si oči a zodpověděla si všechny tyto otázky. Ta Sylvie, která se teď kritizuje, je to, kým teď aktuálně jsem, je to pro mě neobvyklá barva a změna mě někdy děsí. To, kým chci dnes být, je moje sebevědomá usměvavá verze, která je otevřená změnám. Chci se taky dnes cítit neobvykle, a to je i to, co chci dnes vyzařovat. Uf, pár minut času a problém vyřešen. Najednou se na sebe koukám do zrcadla, mé kritické oko je pryč, a najednou v odrazu stojí úplně jiná verze mně než ta, která tam byla ještě pár minut dozadu. Vykročila jsem ze dveří a užívala si, jak moc jsem vidět, jak poutám pozornost a s úsměvem na tváři, s pocitem neobvyklosti jsem si užívala celý den, každý okamžik.